Myšlenkové pochody

Jak jsem přišla nejen o tuš

5. září 2010 v 13:07 | kinixuki
Nekoukej se na nás

Testování odkazujících náhledů u dokončených obrázků! 8D Obrázek na DA můžete najít tu.

***

Nejdříve tuš, o kterou jsem přišla během jednoho rozhovoru s mým bráchou:
"Nepučíš mi nějaký nůžky?"
"Ne, všechny jsi mi už...sebral." *ticho* "Nechci říkat ukradnul, i když je to sice pravda..."
"Ale ty mi taky kradeš nějaký moje věci." *přehrabuje se v mém šuplíku*"Třeba mojí tuš!" >8D
"..." *další ticho* "To je ale moje tuš."
"Už neeenííí." >8D
Ne že bych tu tuš používala nějak často, vlastně jsem ji více jak rok už nepoužila, ale nějak mi to vadí =)

***

Druhá věc, o kterou jsem přišla, je můj Ocasoidní příběh =) Jednoho krásného večera jsem koukala na Avatara (kresleného) na Nickelodeonu *musela přesný název najít v Googlu protože si to nepamatuje* a poslouchala o čem zhruba je příběh a jakou roli mají nějaké postavy.
Obejvila jsme postavu, která jako by povahově z oka vypadala jedné mé, objevila jsem, že má v příběhu docela podobnou roli a nakonec že vlastně celý příběh je docela dost podoboný. Nebylo to zrovna hezké zjištění a jediné co se dalo dělat bylo vykašlat se na Ocas.

Ano, mohla jsem nechat postavy a změnit příběh, ale ono to nejde. Jediný příběh, který je dokázal všechny spojit byl tamten a jinak to nepůjde. To ale neznamená, že se vykašlu na svět. Stačí si ho trošku předělat a mám půdu, do které můžu sázet jedno semínko za druhým =) možná jednou z nějakého vyroste strom~

***

Na druhou stranu jsem ale spoustu věcí objevila. Když jsem včera dělala onen obrázek, který je na začátku článku, moje veselost se bez rozloučení někam ztratila a já jí musela hleda. Asi jí vadilo že si nemá s kým povídat, protože se s Ocasem nejspíš velmi dobře kamarádila. Abych jí přilákala, musela jsem najít jiné způsoby.

Co se osvědčilo, byla jedna neuvěřitelně veselá písnička, která nějakým lidem (například bráchovi) může přijít jako velmi divná. Stále ale žasnu nad tím, jak mi to dokázalo zvednout náladu. Po zbytek dne jsem se klepala radostí =D
A samozřejmě, ŠŤASTNÝ BALÓN. Jestli vám to přijde divné, tak jste zřejmně nikdy neslyšeli o hře Yume Nikki, kde tohle patří k naprosto normálním věcem. Až na pravděpdoobnost 1/3600 že na šťastný balón natrefíte. Ale on je tak ŠŤASTNÝ! Je tak šťastný že teď už straší i v mém mobilu. Včera mi dával dobrou noc a dnes dobré ráno =)
Tadadadadadadada!

***

Aby se vyrovnal počet oběvených věcí, objevila jsem že mi nějak vůbec nejde vybírat správné barvy a správně stínovat a že vymýšlet kvuli tomu stále nové a nové obrázky na počítač jen abych to pak mohla nechat nedodělané není dobrý nápad.
Už dlouho jsem se nedotkla svých progresek, tak jsem je opět vytáhla abych zkoušela zase jednou vybarvovat něco v reálu. Oj! Po nějaké době mi došlo, že progreskami nedokážu dělat ostré...přechody? Nebo tak něco. Vytáhla jsem pastelky, kterých jsem se nedotkla ještě déle a objevila úžasnou možnost kombinace, na kterou jsem zapomněla. Jednou zapomenu na svojí smrt :l
Jediné co mi vadí je, že stále ještě nevím na jaké části jsou lepší progresky a na jaké pastelky =D Musím se zase vrátit ke svému starému dobrému zvyku (na který jsem samozřejmně také zapomněla) kreslit každý den. A přestat si pořád srážet sebevědomí protože se za chvíli dostane na absolutní nulu = D

Pastelky, těšte se! :>

Blogovat či neblogovat...

29. srpna 2010 v 13:53 | kinixuki
rybičky
Já vím že krelsím nohy jako špejle. Pracuje se na tom :>

...je přesně to co se mi už nějakou dobu honí hlavou. Lépe řečeno asi měsíc. Hodně jsem přemýšlela o tom proč sem píšu. Zezačátku to bylo jasný, chtěla jsem mít co nejvíc lidí co by sem chodili, co by hezky komentovali apod., to chtěl asi každý a spousta lidí to chce pořád. Takže jsem psala všechny možný kraviny, jakákoliv myšlenka, co mě napadla. Většinou to mělo asi tak stejnou odezvu jako kdybych to napsala do svých ehm..."myšlenkových sešítků". Občas mě ale napadne něco, o co se chci podělit se světem a to...nějak zaniká v tom ostatním. Asi pořád chci hezké komentáře, ale teď už rozhodně v jiném smyslu. Možná něco konstruktivního? Já nevím, asi mě už nebaví se všechno učit sama a chci poradit. Ale jak to vypadá tihle lidé sem buď vůbec nechodí, nebo raději nic nepíšou =] Mám na lidi smůlu a vždycky jsem jí měla. tohleto se jinak vysvětlit nedá = )

Velmi pravděpodobně s blogem neskončím. Bylo by mi toho později určitě líto. Navíc bych teď už snad konečně mám na to, abych dokázala k blogu zase přistupovat jako k místu, kam si ukládám ty nejzajímavější myšlenky, ke kterým se budu vracet a vůbec mě nebude zajímat jestli někdo komentuje =D Zní to strašně, ale myslím, že ve skutečnosti spousta lidí takhle k blogu přistupovat neumí. Aneb blog je pro mě, ne pro ostatní. Oni jsou jen návštěvníci.

Asi to bude vážně tím, že chci někoho, od koho se můžu učit a normálěn si s ním povídat...ne že bych kreslila nějak úžasně, takhle přesně jsem to nemyslela ale někoho na...stejné mozkové frekvenci?

Konec negativního článku! = D To jsem se zase jednou vypsala...

***

Dneska jsem zase našla jednoho symptaicky kreslícího človíčka. Něco sjem si četla a tam bylo jméno, tak jsem to okamžitě hodila do Googlu. Vyjelo mi toto. Následujících pět minut jsem na to koukala s D: výrazem. A k tomu všemu jsem po pěti minutách zjsitila, že ten človíček má DA a že je to přesně ten človíček, kterého jsem si přidala asi tak před dvěma týdnama a ještě si nestihla projít celou jeho galerii. A to už vzniknul D8 výraz.

A také se plně vyvinula touha koupit si nějaké kvalitní vodovky a začít s tím experimentovat, protožože ty výsledky co občas vídám na DA jsou úžasné.

Opravdu nehezké zjištění

20. srpna 2010 v 20:29 | kinixuki
ou hej
Po době dlouhé zhruba čtyři měsíce, během které jsem o sobě mohla pyšně tvrdit, že již nejsem závislá na počítači, jsem došla k nehezké věci. Pomohl mi k tomu dnešní den na počítači, který jsem těměř celý strávila bezcílným aktualizováním deviantartu a pár dalších blogů, jestli náhodou se neděje něco nového o čem by se dalo číst, případně koukat. Došlo mi, že už jsem zase závislá.

Plná zážitků

14. srpna 2010 v 13:48 | kinixuki
hačí
Druhý obrázek, co jsem nakrelsila na táboře. Z těch dokončených asi nejhezčí =) Celkem toho moc nebylo...asi jen pět A4...Hačí neboli Hachie by mohlo být moc hezké jméno =D Že bych Akiru přejmenovala? To snad ne...

Teda. Tak tohle bylo něco. Tomuhle táboru se počtem zážitků nevyrovná snad už vůbec nic. Stalo se toho tak strašně moc že bych nikdy nečekala, že je možně, aby se tohle všechno stalo v průběhu čtrnácti dní. Zkusím sepsat ty nejzajímavější chvíle, ráda bych i s datumy, ale s mojí pamětí je to nemožně. Jestli vám někdo bude říkat něco o nejhorší paměti v celém vesmíru, nevěřte mu. Já se svým vnímáním času 1 skutečný den = 3 moje dny...kdo si to má pamatovat?

A už poosmé na dva týdny pryč

30. července 2010 v 17:51 | kinixuki
zaléváme
Jednou jsem viděla jak jeden moc chytrý človíček přirovnával svůj příběh ke stromu. Možná jsem to od něj chytla (nejspíš jako všechny ty ostatní věci...) ale od začátku prázdnin jsem začala svůj příběh krelsit jako semínko, co začíná rašit ze země. Jak vidíte, ke stromu to má ještě hodně daleko.

Jsem nějaká táborová povaha. Už poosmé pojedu na tábor, to znamená dva týdny bez rodičů, internetu, tabletu, se spoustou stromů, chatek a výletů! Yapí! Není nic lepšího. Těšila jsem se na tábor celý rok, ale když je už za dveřma, trochu se bojím. Minulý rok to bylo bezpochyby nejlepší, takže jsem se podvědomě těšila na to, že to prožiju znova. Ale hrozí mi pár věcí, u kterých jsem si nemyslela, že mi vůbec můžou hrozit. Vzhledem k tomu že se mi celý rok o táboře zdálo praktický každý týden minimálně jednou jsem to měla čekat. Když se mi totiž zdá o něčem, co chci, nidky se to nestane :l

Čas spamu! Snad mi to vydrží.

21. července 2010 v 13:41 | kinixuki
vílí les
Tak jsem si zkusila konečně jednou načmárat jak zhruba si představuju Vílí les, což je jedna lokace v mém příběhu. Jsou tam...velké stromy. A nějaké domečky, které asi takhle vypadat nebudou. No nic, aspoň jsem konečně něco zkusila = )

Jsem zpátky z Řecka! Rozhodně se mi nebude stýskat po mravencích, kteří byli opravdu všude, a taky se mi nebude stýskat po agresivních řeckých komárech. Hahaha...měli by jste vidět moje nohy. Nebo radši ne. Z mých 51 štípanců jich je kolem 45 na nohou. A ne jen tak ledajakých, jsou to krááásně červenofialové fleky. Nějakou dobu se budu stydět chodit mezi lidi ve čemkoliv kratším.

Já mám příběh!

12. července 2010 v 12:14 | kinixuki

příběhování fail
Co to? Proč je tu tahle nečitelná věc místo nějakého aspoň trochu hezkého obrázku? Důvod je ten, že...za celých deset dní jsem nenakreslila skoro nic. O tom zybtku bude celý tento článek.

Nostalgie? Asi...

29. června 2010 v 17:49 | kinixuki
cink
Chtěla jsem sem ten obrázek dát, tak jsem ho sem dala. A je mi úplně jedno že je špatně nakreslený, protože mě se to líbí. Je mi jedno že to má malé ruce, protože oni v reálu ty ruce taky nejsou zas až tak obrovský (ale ani ne takhle malý =)). Je mi jedno, že je tu spousta chyb, protože už mě nebaví se pořád stresovat tím že mi tamto zase nejde, přitomže zvládnutí těch věcí mi zabere roky. A je mi úplně jedno, že jsem to původně kreslila jako chlapa a skončilo to jako nová ptačí holka do příběhu, která se jmenuje Cink. A bude mít přezdívku Rolnička.

Dneska jsem se jen tak z legrace podívala na svůj starý blog. A žasla jsem nad tím, jak krátké jsem dokázala psát články. Žádný slohovky, prostě se mi chtělo něco napsat, tak jsem to napsala, bez jakéhokoliv přemýšlení. A teď jsem začala psát slohovky, které se podobaly mému deníčku. Už mě to nebaví, psát o všem co se mi stane nebo nad čím přemýšlím. Stejně se to málokomu chce číst, že? =) A já ani nejsem ten typ člověka co by něco takového říkal v reálu.

A už zítra začínají prázdniny! Takže se vrátím naplno k příběhu (protože ten svůj zákaz jsem stejně už několikrát porušila) a jako první věc co udělám bude, že si prohlídnu svoje staré obrázky. Sice vypadají ještě příšerněji než to co kreslím teď , ale je v nich něco...něco co těm novým chybí. Všechno proberu a snad to něco najdu. Najdu, vytáhnu, obejmu a vrátím tam, kde to má být.
To něco asi nechybělo jenom příběhu. Něco jsem někde nechala i já, ale teď jsem to něco potkala a zase se s ním skamarádila =] Je to krásný pocit.

Nakonec si můžete zde pustit jednu z mých pár oblíbených "ptačích" písniček. Oficiální žánr je trance, ale...je to takové hodně uklidňující. Nějak mi začínají vadit agresivnější písničky. A to jsem si myslela že mi nidky nezačne vadit většina trancu...

Dva články za sebou s podobným názvem...no nazdar...

Závislost? Ne...

24. června 2010 v 13:45 | kinixuki

sima yi

Po dvou týdnech prosezených u hry Dynasty Warriors mě napadla jedna moc hezká věc. Nejsem na tom náhodou závislá? Neeee...přece jsem se domů ze školy nehnala kvuli tomu abych dohrála tamtu misi co jsem včera rozehrála a pak ejště spoustu dalších. Určitě jsem chtěla kreslit. Ale náhodou jsem vždycky skončila u té hezké hry. Když...ona je tak úžasná! Rychlé shrnutí: běhá se po bojišti a seká se do ostatních lidiček. Ve hře je asi 40 hratelných postav a 17 z nich má vlastní příběhovou linii. To znamená šest misí a deset filmečků zaplňujících prostor mezi nimi! Vzhledem k tomu že map je tam jen kolem 15 a často se u různých postav opakují (i když je to někdy z druhé strany) hraju tu hru asi hlavně kvuli těm filmečkům.

No, teď, když jsem dohrálal tu hezčí polovinu postav, už necítím takovou potřebu hrát každý den. Místo toho jsem si vytiskla modely a artworky ke všem postavám a rozhodla se, že si nakreslím své oblíbence. Nastala vzácná chvíle, kdy nakreslím fan art! 8D Většinou to u mě bývá zhruba takhle: první je kniha/manga/anime/film/hra. Pak následuje sen. Miluju tyhle sny, ať je v nich cokoliv =D A většinou brzo po snu přichází fan arty a fan charactery. Konkrétně u tohohle pořád nemůžu vystihnout ten správný styl pro vlastní postavu. A taky musím pochválit ty lidi, co vymýšleli design herních postav. Je opravdu úžasný ale...skoro tím znemožnili fan art T^T Po pár hodinkách strávených nad studováním obrázků jsem došla k tomu, že bez herního modelu se na pořádný fan art neobejdu. Takže je možná využiju k dalším věcem než jenom k točení do kola a dělání zvuků typu "weeeeeeeee!". Možná díky tomu zase jednou vyzkouším realismus. Nebo něco co tomu bude podobného =) Ale nejdřív si všechny svoje oblíbence nakrelsím timhletim paňáčkovskym stylem, protože ho mam moc ráda a tím svým "čímsi-celkem-podobným-anime" to moc dělat nechci =D

Rychlý přehled mých oblíbenců: Sima Yi (i na mém obrázku...snad jde poznat D:), Cao Pi, Zhuge Liang a Lu Xun 8D 
EDIT! (tak...o hodinu později? xD) další oblíbenec! Jiang Wei není v Dynasty Warriors 6...ale naštěstí ve Warriors Orochi ano 8D A jupí za youtube videa z Dynasty Warriors 5 xD

Divnosti

3. června 2010 v 18:46 | kinixuki
divnosti
(zatím se držím obrázku u každého článku! jupí!)

Nálada která mě popadla včera večer a naštěstí zhruba po hodině odešla. Aby se vrátila tak na čtvrt hodinku dneska. Byla to dlouhá hodina a čtvrt kdy se mi nechtělo smát se tolik jako jindy :/ Bylo to asi...zklamání. Jednou mě napadla taková divná věc - přes blog si najdu nějaký lidi, se kterýma si vážně porozumim. No, a místo toho jsem narazila na hromadu lidí, co o sobě říkají jak moc jsou nenormální. Vykřičím si to takhle dopředu než mě to znova popadne (což se snad už nestane...plosím toho strašáka co mi to způsobuje aby s tim šel za někym jinym *věří že nálady způsobujou duchové co kolem nás poletují*). Včera jsem s nějak nemohla vyrovnat s tim že ať se snažim udělat cokoliv jedinečnýho (hehe, těžká věc, hlavně se mi to nejspíš ještě tak úplně nepovedlo), lidi to prostě přejedou a něco napíšou...kdyby něco napsali. Něco lepšího než to je úúúúplně bezvaaaa. Když ne nic jinýho, apoň kritiku...ale občas přemýšlím and tím že mam nějak...jak to říct: Problém s reklamou? =D (teď se tomu děsně tlemim) Ale vážně. Když už nějak donutim lidi, aby si to přečetli, málokdy se dočkám nějaké zpětné reakce. Koukala jsem že je to méně než obvykle.
A teprve dneska, po dlouhé době mě napadl nějaký smysluplný důvod proč tomu tak je. Který samozřejmně bude naporstá hovadina =D Jestli sjem se konečně trefila do nějaké ze svých vlastností u které sy myslím že jí má většina lidí a doopravdy tak tomu je, tak většina lidí odpovídá hlavně na články, ve kterých se nějak dokáží ztotožnit s autorem. Víte co myslím. Takže by se tu nabízela možnost, že se se mnou nedokáže skoro nikdo ztotožnit, protože jsem na všechny ostatní moc divná =D Už jsem se stimhle párktát setkala, například u obrázku co jsem dlouhou dobu dělala na počítači, nakonec nedokončila, asi právě kvuli tomu, že mi máma řekla, že se jí ten nápad obrázku moc nelíbí. Ne že by to bylo hnusný nabo tak nějak, ale prostě to působilo divně.Zajímalo by mě jestli je to pravda.
Mimochodem, ten obrázek nahoře má vyjadřovat jednu věc....která se blbě popisuje. Možná je v tom trochu emoušovství. Jestli vám ty potvůrky kolem mě (poznali jste mě, že jo...) přijdou divné a svym způsobem trochu odpudivé (není to moc vidět, ale málokterá má dvě oči), pak bych mohla mít pravdu i s tou druhou teorií - úplně jsem přestala filtrovat nápady a pouštím na papír i to, co jsem předtím označovala jako za "moc šílené" a vám to přijde divné, protože všechny moje myšlenky jsou divný. Yeaaaah.
Tohle neměl být něco jako emocionální výlev, i když to někde může tak vyznít. Pamatujte na to, že to píšu s velmi usměvavou tváří =)

Motivace na dalších pár týdnů

2. června 2010 v 15:36 | kinixuki
motivace

Abych se zbavila toho nehezkého pocitu že v článcích nikdy nenapíšu nic pořádného a pořád v duchu nadávám...nevim ani na co ale je to způsobený mou leností, tak jsem se konečně rozhodla že začnu s obrázkama u každého článku. Když to bude článek o velkém kulatém ničem, aspoň tu bude ten obrázek =)

Je to čmáráno včera, jeden ze...myslím že tří papírů. Tenhle vypadá asi nejlíp a z trochu nejasných důvodů mi bude viset na nástěnce...nějakou dobu. Nikdy dopředu nevím na jak dlouho. Třeba teprve před pár měsícema jsem si z nástěnky sundala jednu Naruťáckou věc. To by mohlo být skoro roční spoždění. No, ale, jsou tu stromy! Prošla jsem si včera všechny své encyklopedie o přírodě a hledala jakékoliv přijatelné fotky stromů, protože do lesa by mě rodiče s mou rybou asi nepustili. *smrk* (borovi- *dostala ránu*). Bylo tam toho žalostně málo, tak jsem skončila u bráchovy encyklopedie u obrázku moc krásného papouška. Má dlouhý peří místo ocásku! 8D
A nakonec jsem narazila na svůj balíček Magiců. Jeden z mnoha...tenhle byl zaměřený (kdysi) na duchy. A od tamtud pochází ten les vpravo. Jestli tam není nic poznat, nedivím se. Na tom obrázku taky nebylo nic moc poznat...tak jsem to dočmárávala (doslova) podle sebe. Nedala jsem si an tom nijak moc záležet, ono to hlavně ani s mýma současnýma schopnostma nešlo. Alehodně mi to pomohlo s představou pár míst v příběhu. Mám tam hluboký les, ale zatím nad tím jak bude vypadat moc neuvažovala. Ale tohle se tomu hodně blíží. Yeeeeee ^^ Ten tvoreček dole nemá hlavu a nikdy jí neměl, dokocne ani na předloze...která vypadá úplně jinak. Ano, moc hezký přístup. "Tak tohle vypadá docela složitě. To bych asi s mojí trpělivostí nenakreslila. Jde se na to!" V polovině svíčkování (ty věci jsou svíčky, i když tak nevypadají) jsem s tim chtěla seknout...a zjistila jsem, že to jaksi nejde. Že by se kreslení stalo první věcí se kterou nemůžu přestat, když už se do ní pustim? 8D A ta poslední věc...to je něco co mě někde zaujalo. Takže teď to na dalších pár měsíců budu podvědomě vnímat z mojí nástěnky (ostatně jako tu další hromadu věcí, jako třeba rozvrh...)

Kecy kecy kecy...

28. května 2010 v 19:58 | kinixuki
Mohla bych něco napsat. I když poslední dobou mě nějak nenapadá co. Nechtějí se mi psát megadlouhé články, protože se to málokomu chce číst a navíc je to tak úžasně přehledné...a přímo z hlavy. Nějak mi vadí že vlastně takhle ukazuju ehm...vnitřek hlavy. Ještě by jste z toho mohli zešílet. Jak potvrdil brácha při jednom večerním rozhovoru... "Ty jdeš už zase hrát ty Simíky? Vždyť jsi teprve přišel a hned zapínáš počítač..." "A co bys ty asi dělala mít muj mozek?" "Mno...co bys dělal ty s mym?" "To bych asi explodoval." "Tak si nech svuj a já udělám tu samé ^^" (<- brácha je děsně zavislý na Simících...myslim že právě on mi tu hru tak znechutil...). No, málokdo asi stojí o to aby se pořád bezdůvodně tlemil, napadaly ho samé šílené nápady a ostatní na něj koukaly jako na magora. Takže se zkusím nějak krotit...

Už myslím na prázdniny =D

20. května 2010 v 13:24 | kinixuki
Když tak nad tím přemýšlím, tenhle článek je skoro o ničem :)  Aby mi tu nestrašil ten výlev v předchozím článku moc dlouho...popovídala jsem si o tom velmi mírným způsobem s mámou a ta mi velmi mítným způsobem naznačila ať na to zapomenu. Nakonec asi největší problém bude blbě zorganizovaný čas. Budu si muset zvyknout se každý den alespoň na 5 minut doma podívat na učivo a o prázdninách si přidat do programu učení se němčiny. Jupí! Už se těším. A nepokoušejte se mi to vymluvit, protože bez správného přístupu by se mi do toho ale vůbec nechtělo.

Co se mi honí hlavou...

18. května 2010 v 14:54 | kinixuki
...už nějakou dobu. Poprvé mě to napadlo asi před měsícem a pokaždý když si an to znova vzpomenu...tak je to vždycky horší. Já...přemýšlím o tom jaký by bylo přejít na jinou školu. Poslední dodobu jsem totiž úplně v háji s časem i se známkama. Naštěstí rodiče skoro už nezajímá jaký mam známky...ale bojim se že jakmile se mi ty čtyřky začnou množit tak už to bude horší. Gympl mi přijde tak trochu nanic. Nepřijde mi zas až tak zbytečný, ale pro mě...poslední dobou po nás toho chtějí tolik, že to už vyžaduje domácí přípravu, jinak budou známky nejlíp u trojek. A já se doma připravovat nemůžu, protože musim kreslit. Na učení prostě neni čas. Možná to zní divně, protože tohle by se přece nevyřešilo jinou školou...ale tam by toho alespoň nechtěli tolik jako na gymplu.

Počítač sebou seknul D:

10. května 2010 v 18:37 | kinixuki
Zkusím napsat něco kratšího. Původně to mělo být jenom oznámení... :o)

Sesypal se nám počítač, ten, na kterém se provozuje všechno spojené s internetem. Zatim se vůbec neví co s tim je, ani se neví jestli je harddisk v pořádku. Popravdě, o data ani tak strach nemám, všechny obrázky (moje i cizí) mám až na pár posledních uložené na druhém počítači...a flashce, kterou si jaksi moc často nevymazávám. Jediný co mě trochu znepokojuje je hra Warriors Orochi...kde už jsem byla tak v dobrých 30% a vtipně jsem si zapomněla zálohovat alespoň instalačku. Den před tim než počítač odešel do věčných lovišť jsem přemýšlela o tom že si radši dám na flashku tu intalačku a zkusim najít i soubory s uloženýma hrama, protože pořátač už nějakou dobu blbnul...ale zapomněla jsem. Jak opravdu ráda dělám xD
No, teď všechno běží přes poněkud srandovní systém...naštěstí rodiče nenapadlo použít náš velký notebook, na kterém trávím 75% svého počítačového času. Všechno běží na malilinkatém netbooku, ke kterému je připojená mega-myš 8D monitor a klávesnice. Nová klávesnice, která čeká na můj nový počítač (který nejspíš nedostanu kvuli tomu >.<). Je to strašný nezvyk...je to jinak široký a divně to klape...a píšu kvuli tomu strašně moc překlepů >.<

Jinak v sobotu se mi povedlo dodržet slib a hrát s bráchou na elfíky. Když jsme šli do lesa, nevypadlo to zrovna mile, protože ony končiny lesa si zvyklo navštěvovat docela dost lidí. Naštěstí jsme hráli v takové zarostlejší části (hlavně já jako divoký elf :D) a jediná věc co nám tak trochu vadilo byl stan poblíž, který se ale ukázal jako prázdný. Venku jsme ztrávili rekordní hodiny (já jsem vážně strašný člověk). Přitáhla jsem si tam i blok na krelsení, ale jestli chci kreslit, budu tam muset jít znova. Už se těšíííím :D Celé dvě hodiny jsem dokázala strávit sezením na kameni a zíráním do blba...jen tak se nechat unášet atmosférou lesa :) Dostala jsem spouuuuustu nápadů.

Díky tomu že nemůžu hrát Warriors Orochi jsem se konečně dostala zpět k Oblivionu. Zjistila jsem co jsem dělala blbě s jednou věcičkou a už by mi měly šplapat všechny ty přídavky co jsem si nastahovala. Občas to spadne, ale za těch asi deset hodin co jsem to hrála se to stalo jenom dvakrát. A mam krásnou postavu s krásnýma vlasama a krásným brněním...jéééé...a zrovna dělám svojí nejoblíbenější sérii questů...za vrahouny...já jsem asi magor ale mě jsou takový...sympatický nebo co...a už to o mně ví nejspíš i nás třídní protože to co jsem psala do tý slohovky první pololetí...povídka se sympatickým vrahem...hmmmm...
No a teď nás druhé pololetí čeká první slohovka bez přípravy. Na charakteristiku >.< Takže bude nejspíš lehčí problém s mou úžasnou slovní zásobou. Používám slova, o kterých nevím přesně co znamenají...a často je to něco tak trochu jiného. No, bude to dobrodružné. Navíc ani nemáme hlášený přesný termín...prý až na suplech uvidíme dvě hodiny češtiny za sebou tak je to tu. Ejáááá :o)

Mimochodem, dneska je opravdu úžasný den, přesně jak jsme včera opakovala celé mojí rodině (to znamená 3 lidi + myš :3). Ráno mi ujel trolejbus! Nevím proč ale přijde mi to strašně vtipné. Trolejbus mi neujel už hodně dlouho, tenhle rok jsem ho sice už hodněkrát dobíhala, minulý rok se mi povedlo snad akorát několikrát zaspat. Mám takový pocit že naposled mi trolejbus ujel v primě...takže...4 roky zpátky? 8D
...optimismus? Nebo jsem zešílela?

Máme baterku do foťáku!

25. dubna 2010 v 19:33 | kinixuki
Jupí! Už nějakou dobu si chci nafotit čtyři nejdůležitější části svého pokoje a vzhledem k tomu že jsem našla baterku a Yone už stihla udělat to samé se konečně podařilo.

A taky porušuji onu věc že nenapíšu nic dokud nedodělám ten obrázek...ale zbytečně jsem se do toho nutila a nemuselo by to kvuli tomu dopadnout hezky. A navíc, podobný věci tu jsou přeci od toho, aby se porušovaly.

Už zase cesta do školy?

19. dubna 2010 v 20:07 | kinixuki
Zase mluvím o snech. A to jsem chtěla dodělat jeden obrázek. No, dodělat...ještě nemam ani hotový lineart. Je tam tho hodně a nějak mi zlobí ta tabletová věcička...pero? Chtěla jsem alespoň ten lineart udělat dneska. Ale strašně mě štve že si nedokážu nějak vysvětlit pár snů. Pár podobných snů.

Ehm...nadpis?

13. dubna 2010 v 15:56 | kinixuki
Yay. Tak jsem se dneska ulila ze školy na poslední dvě hodiny, protože se ťulda rozhodl, že nebude čekat až mi skončí škola a vezme mě za doktorkou. Která mi opět vysvětlovala jak moc musim pít. Už mě totiž od pátku nějak víc bolí hlava...bolí mě skoro pořád, ale v sobotu (nebo v neděli?) to bylo tak hrozný že jsem ani nemohla kreslit a musela si vzít prášek, který stejně ani moc nepomáhá.

Asi bych měla kreslit. Zase v digitálu udělat něco co nebude jenom čmáranice. Samozřejmně když čmárám tak většinou zapomenu na polovinu věcí co jsem se naučila. Jestli se vážně zlepšuju tak moc rychle, tohle bude asi největší nevýhoda. Když ono je tak jednoduchý na to zapomenout....musim si zvykat.

Sny můžou škodit vašemu duševnímu zdraví

11. dubna 2010 v 13:34 | kinixuki
Protože já jsem člověk který z jedné poloviny přežívá na snech (a z druhé na kreslení), už bylo načase abych napasala nějaký článěk, který by se věnoval nějakým těm snům. Těšte se, protože já normálnější sny nemívám.
(dopředu se omlouvám za ty překlepy...)
 
 

Reklama